If you don´t have anything nice to say...

...come talk to me!

Už jsou to dva měsíce od chvíle, kdy jsem zmizela z hnusný pražský zimy a objevila se v permanentně slunečnym San Jose. Dva měsíce od chvíle, co jsem nemohla najít Oriettin dům, ztrácela se i na Avenidě Central a vyrazila na dlouhou a šílenou cestu do Tortuguera.
A 7 týdnů od toho magickýho momentu, kdy jsme s Kevinem první noc v Cartágu vylezli na nejvyšší bod TECu a okouzleně zírali na rozsvícený údolí - a mně došlo, že jsem doma.

Ok, dost bylo patosu, pojďme se přesunout ke skutečně důležitému tématu:
Tico španělština - lekce druhá.

Ej.1: RICO.
Vždycky jsem říkala, že to nejtěžší na češtině je fakt, že můžeš jednu věc říct sty způsoby. Nejtěžší na Tico španělštině je fakt, že můžeš jedním slovem říct tak sto věcí.
Předpokládám, že původní význam slova rico je bohatý. V tomhle smyslu jsem ho ovšem ještě nikdy neslyšela použít. Zato to může znamenat skvělý, dobrý, chutný, úžasný, příjemný, krásný, sexy a prostě nejlepší. Rico je vítr v parnejch odpoledních v SJ, pláže, 99 procent jídla, stín pod palmama, pít alkohol, holky, kluci, vtipy, párty. Zatím nejpodivnějším použitím pro mě bylo, když Laura s výrazem vrcholného uspokojení pronesla Que RICO je řezat pauzák. WTF. Vlastně už vůbec nevím, co znamená Costa Rica. Možná že momentálně žiju na sexy pobřeží.

Každopádně to perfektně zapadá do dvou hlavních témat hovoru - jídlo (70 procent konverzace) a sex. Nebo ideálně oboje v jednom. Jenom pro zajímavost, když vám někdo nabídne yuka čipsy a řekne "Quieres escuchar  a la historia de yuka?", odpovězte ne. Fakt.

Myslím, že v žádnym ateliéru jsem se ještě někdy nesetkala s tolika hláškami typu "Takhle se chová, protože kouří tolik pér. Nemůže za to. Nevšímej si ho." Taky jsem nikdy neposlouchala takový množství tak vulgárních písniček. Sjíždíme je, zatímco klikáme v AutoCADu. Nekecám.

(Momentálně je čtvrt na 3 ráno. Trčíme zamčený ve škole - long story - a Andrea a Tamara si dávají duet Lets talk about sex, asi aby mi daly zapravdu...)

Ej. 2: Nadávky.
Miluju. Nový oblíbený slovo je carepicha. A hijoeputa. Me encanta <3 Obzvlášť od chvíle, když jsme se poznali s Osmanem, moje slovní zásoba v tomhle směru povážlivě vzrůstá.

Ej. 3: Zdrobněliny.
UGH, dont get me started on this. Playita, camita, poqutico, chunchita, ratito, momentito...Kdybych ty věci slyšela v češtině, asi bych tu musela nonstop zvracet, fakt. Představte si něco, co se nedá zdrobnit. Cokoliv. A věřte, že Ticos to přece jenom dokážou. Jakkoliv otřesně, úchylně a nechutně to bude znít. Je to trošku cringe challenge. Permanentní.

Ej.4: Chepe.
Nene, fakt jste si mysleli, že San José se říká San José?

Until next lesson!
Alis

PS, jestli jste v masochistický náladě, pusťte si tohle:

A spočítejte zdrobněliny. A pak buďte fakt vděční, že to na rozdíl ode mě nemusíte slyšet každý den.

Pura Fiesta

Šílenost mého checo-tico života vzrůstá každým dnem. Jenom pro ilustraci, když se po celkem náhodném setkání a dost prapodivným způsobem dostanete na psytrance party v San Pedru s pěti totálně vyjetými Tico hipíky a kradete tam piva a pak se v poledne probudíte v úplně jinym a úplně neznámym městě... Jo, žijete v Kostarice.

Ale od začátku. Naposledy jsem skončila u San Jose tahu s Ann. Pátek byl prvním dnem s Dibujo Manual a byla jsem okouzlena. Profe je skvělej a strašně hodnej, kreslení mě baví a navíc u toho posloucháme super výběry klasický hudby, jazzu a rocknrollu a je to prostě maximální relax. Pomáhá i to, že je to předmět prváků a 90 procent třídy zatím ani netuší, že existuje perspektiva - takže jsem tam dost královna. Po škole mě vyzvedla Ann a vyrazily jsme na podivuhodný trip skrz antikvariáty, divný reklamy, skvělý graffiti, nepochopitelný lidi a nádherný koloniální domky <3 Víc o divnostech SJ najdete na blogísku Anne tady.

 

sousedky!

Hledaly jsme slečnu, co prodala Aní magickej kámen a přitom jsme se zamotaly v nějakym bludnym kruhu v čínský čtvrti, kde nebylo vůbec nic čínskýho. A pak jsme úplně náhodou potkaly přesně tu slečnu v úplně jiný části města. Osud, víšjak.    

Dalším řízením osudu jsme s ní odešli na Plaza de Democracia y Abolicion, a.k.a v podstatě naše lugar z talleru. Dost mě to zaskočilo - přes den je to naprosto pustý a abandoned místo, který ani trochu nevyužívá svůj potenciál, teď večer tu ale bylo narváno. Začli přicházet další náhodný známý, většina z nich absolutně zhulená a mimo. Bylo to dost vtipný. Například jeden týpek, co mi neustále vysvětloval, že v 25 letech došel do éry života, kdy fakt chce dítě a rodinu. Ach jo, Tico problems. Když se nemůžeš rozhodnout mezi rodinným životem a monumenálním množstvím trávy. 

Další týpek měl pro změnu asi dvacet homemade tetování s mimozemšťanama. Hipsta paraiso. No, a pak Osman, kterej kupodivu zvládal i angličtinu a taky byl ze všech nejvíc při smyslech. Tohle ještě bude důležitý. Šérovali jsme jídlo a pití a bylinky a bylo to fajn. V půl devátý jsme vyrazily na Lumacu, abychom chytly bus do Cartága, ještě předtím jsme si ale koupily neuvěřitelný množství chipsů z yuky a plátanos (posedlost). 

Víkend byl trošku puro trabajo krizovka, ale zase jsme byli se skupinou z Taller v supahipsta cafe 13:30 na vegan burgrech z platanos <3 Hipstři mají něco do sebe, hahaha. Školní týden byl v podstatě ateliérovej týden. Takže práce a práce a práce a busy v 10 do Kartága... A večeře v Talleru a spoustu kafe. Zábavné události týdne zahrnovaly například vlak, co v půli cesty zastavil, zatímco nám průvodčí bez zájmu oznámila, že máme závadu na motoru. Pozdě ve škole a k tomu jsme psali test. Why not. V úterý jsem toho začala mít docela pokrk a tak jsem prostě utekla ze školy s tím, že musím do oficiny. Což byla teda pravda, protože ani 4. týden v CR jsem stále nedostala stipendium. A po další hodině, kdy mě posílali od čerta k ďáblu byl můj 3-týdenní boj završen vítězstvím a nadšeně jsem si odnesla přes 200000 kolonů. Musela jsem to okamžitě oslavit v sekáči. A večer jsme s Topem a Kevinem vyráběli nejskvělejší čočkový veganburgry. Sprostě jsme ujebali Koalův mixér, ale když jsme mu dali burgr, odpustil nám to. A měli jsme dost pornografický chvíle s burgroorgasmy. Obzvlášť Kevin měl fakt dost. Jajajaja. Zbožňuju svoje ajťáky <3 

Jo, a fin de semana. Uf, kde začít. Šlo to od divnosti k ještě větší divnosti a úplně největší divnosti. Ráno jsem našla zprávy od Unaie a Miriam, že jim všem fakt chybím a strašně dlouho mě neviděli a jestli jdu dnes na fiestu. Bylo to dost sweet. Taky mi napsal Osman, jestli nechci s ním a jeho vyjetýma kámošema na pivo do SJ, což bylo sice milý, ale nějak jsem nepočítala, že bych měla energii řešit noční tripy z Kartága a zpátky, takže jsem ho nějak neurčitě odpálkovala. Taky nám přijel opravář záchodů a splnil mi další přání. Bože, nikdo mi neříkejte že splachující záchod není definice luxusu <3 Odpoledne jsme s Kevinem šli do Walmartu nakoupit zásoby chlastu a pak jsme vyrazili ke španělskýmu domu. Přišli jsme šíleně brzo (a.k.a. - s hodinovým zpožděním...), takže tam skoro nikdo nebyl - ale dokonce i to stačilo, aby na nás katolický sousedi poslali policajty. V 6 večer. LOL. Takže párty v ajtý noře. 20 lidí v našem miniobýváku. A mexická divoká voda. Když byl čas vyrazit na tah do San Jose, všichni už měli docela dost. Já taky, takže jsem se v poslední chvíli rozhodla neřešit vůbec nic a jet s nima. Většina naší skupiny snobsky lovila uber, jenom zevlácká grupa já + Miriam + Andreas jsme to dali autobusem. Na cestu jsme měli další birry a začínali jsme to už trochu nedávat. Zběsilý hledání klubu Antic, davy lidí v Californii, spoustu alkoholu a tančení. S Miriam jsme v basementu našly nějakou underground technopárty. Byl to dost králíkstage úlet a fakt jsme si to užily. Mezitím mi psal Osman, že je taky v Californii (to není moc šok - všichni, kdo v sobotu večer pártyjujou jsou v Californii) a i přes mojí zoufalou absenci orientačního smyslu, umírající telefon a moje opilý kamarády a jeho sjetý kamarády jsme se našli. Takže další birry. Pro změnu. 

Byly asi dvě ráno a Andreas s Miriam to zabalili. Já jsem už ale jednou konečně byla v sobotu v noci v SJ, takže jsem se rozhodla zůstat a v náhlym spontánním nadšení jsem odjela s hipsta-hipíky do San Pedra na legendární anti-Envision party. A.k.a - všichni jsme chtěli být na Envisionu a nikdo z nás neměl prachy. ("A la mierda con Envison, maeeeee" se stalo heslem celého víkendu). A pak jsme tančili. A kradli piva. A posílali do háje ochranku. A lovili piva v odpadcích. A potkávali divný lidi. Můj oblíbenec byl Sombra, fakt roztomilá Tico verze Boba Marleye. Asi v 5 jsme se s Osmanem spakovali a odvlekli se k němu domů. Návrat do Kartága se ukázal jako fakt obsolete problem. Nevím, jak dlouho jsme spali. Asi moc ne, takže to nestihlo být awkward. Místo toho jsme se nekonečný hodiny váleli, povídali si o všem možnym mym jedinym jazykem (prapodivná kombinace španělštiny a angličtiny s nadměrnou koncentrací slova picha ve všech formách), hráli na kytaru a poslouchali Joy Division, The Smiths a Pixies. Bylo to tak super lenochodí a proležíme-v-posteli-celou-neděli, že se mi podařilo přinutit se k odchodu až dlouho po setmění. A pak Cartágo a dvoudenní kocovinka a vstávačka v 5. Chmpf.

Pura vida! Pura fiesta! A a la mierda con Envision, mae!

Alis

Ztraceno v překladu

Chaos.

Děje se toho strašně moc a škola je casa de locos, takže moc nestíhám psát. (Až si příště budu stěžovat na FA ČVUT, připomeňte mi, že v San Jose jsme měli první ateliérový týden třetí týden školy...)
Týden začal celkem v pohodě, tentokrát se mi podařilo nejen najít vlak, ale vzít si s sebou i snídaní. Succes! Lepším se každým dnem. Taky moje láska k Tico španělštině stále vzrůstá. Jako třeba věta "Que picha, mae" je vyloženě libozvučná. Bohužel láska k TECu je stále na levelu nula. Kevin mi dnes vysvětlil, že je to prostě Tecnologico - a.k.a. TEC No Lógico. Opět jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Tenhle pocit tu mám poměrně často. Que picha, mae.
Anyway, v úterý jsme s Tamarou z naší skupiny vyrazily dělat interview s našimi potenciálními uživateli. Šokovalo mě, že kromě jednoho se všichni s nadšením účastili - a to jsme chodili za vedoucími alternativních obchodů, kaváren a restaurací. Naše nejoblíbenější byla asi 60letá paní s dlouhými bílými vlasy a totálně super stylem, která se absolutně zamilovala do našeho projektu. Našly jsme super místa a zase jsem měla San Jose o trošku radši. Je to tu jako Barcelona střední Ameriky <3 No a nejvtipnější týpek dne - vedoucí jedné nejmenované kavárny v SJ, který ve svojí lásce ke kávě překonal dokonce i tátu. Nejdřív jsem zjistila, že má na paži vytetovanou moka konvičku a přišlo mi to docela vtipný. Pak jsme si ovšem všimly, že má na každym zápěstí tetování šálku kávy a na obou předloktích páky z presovače. Jak vypadá zbytek jeho těla se neodvažuji hádat. "A co děláš ve svym volnym čase?"
"KÁVU."
Večer mi pak napsala moje oblíbená obdivovatelka lenochodů Miriam, jestli nechci s ní a chicas alemanas na drink. Vyrazily jsme do jediného baru, kterej je v Cartágu považován za ucházející, ale cestou nás odchytil nějakej Tico týpek, že by nás s kamarádama chtěli pozvat a drink. Po chvíli důsledného uvažování a kontroly počtu pepřáků jsme nabídku přijaly a vytáhly jsme z toho každá jednoho Pilsna a panák absintu. Byl to fajn večer, akorát já a M jsme se musely odpotácet už v 10, protože naše škola je prostě picha mierda puta maeeee.
A ve středu přijela Anne a Hlaví a měli jsme domácí minipárty s piňa coladou a bylo to fajn, teda až na půlhodinovou expedici po Cartágu s taxikářem, co jako všichni neví, že existují názvy ulicí. Ráno mě Ann doprovodila na vlak a bylo zrovna krásně a vycházelo slunce nad Talamancou a sopkama a prostě Cartágo <3 Ať si hipstři z architektury říkají, co chtějí!
Další den jsme byli u ruin a pak jsme prošli Cartágo, potkali jeptišky fotografující se s božským světlem, vysmáli se nám za shánění vegetariánskýho jídla a nakonec jsme dorazili do naší ajtý nory.

Koala byl překvapivě sociální, zato Topo se strašně styděl a strašně rychle zmizel, takže jsme pártyjovali jen s Kevinem. Hlava pak odjel a Anča přivezla další rum. Rozjeli jsme to docela naplno a poslouchali jsme Leoše Mareše a jeho alterativní já z Tico reality. Bylo to suprácký a pura vida. A ráno jsme pak měly 5-way skype chat s holkama z Prahy. Dokonce se mi na chvilku podařilo ukázat jim i naši ghetto-squat-slum čtvrť.

Flower squad! Kevin si strašně užívá věnce :D

Další den jsme s Anne vzali útokem San José, ale o tom až příště, po dnešní ateliérový odevzdávce (opakuju, TŘETÍ TÝDEN ŠKOLY) jsem už docela hotová.
Jinak pokud vás to zajímá, náš záchod stále splachuje cca 2x denně. Myslím, že před sebou dost začínáme ztrácet zábrany. Nesplachující záchod vás rozhodně sblíží. I když jsou věci, které bych o svých spolubydlících vědět NEMUSELA. Stav naší silnice je také stále stejný, navíc však rozkopali i zbytek cesty k Walmartu. Dneska mě přepadl nepříjemný pocit, že se na to celý dívám ze špatnýho úhlu. Někde jsem četla, že lidi v Tico maloměstech se usilovně brání zavádění silnic, že to prý kazí atmosféru. Teď se trochu obávám, že nejde o OPRAVU silnice, ale o ZRUŠENÍ silnice. Aby to tu mělo atmosféru. Ještě větší atmosféru.
Costa Rica je 24/7 kurz flegmatismu.
Ciao!
Alis

It Is Always Summer In Costa Rica

Dancing on the yellowyellowyellowyellowyellowyellow sun!

Další týden za mnou! Tentokrát tu bylo všechno: highpointy, krizičky, večery ve Walmartu, spousta nových známých a kamarádů, miliony hodin na cestách (a.k.a. - v zácpách), frustrace, prasklý potrubí, bejby krokodýli i kocovinka - prostě klasickej Tico school week.

V úterý jsem šla poprvé do školy. To znamená - poprvé jsem se vypotácela z postele v 5 ráno a v polospánku jsem se odplazila asi kilák do centra v zoufalé snaze najít nádraží. Nepovedlo se. Po několika super zmatených konverzacích s kolemjdoucími jsem našla aspoň autobusy. Takže mě čekala jeden a půl hodina v zácpách a následné dobíhání. Když jsem konečně našla svojí třídu, měla jsem pocit, že skolabuju. Absolutní ODYSSEA.

Ateliér byl totálně loco a ukazálo se, že kromě jinýho zahrnuje projektovou dokumentaci. WTF. Přijela jsem sem na pura vida, ne? Tady to ale vypadalo spíš jako opakovačka bakalářky.
Takže první den ve škole:

Ach jo.
Ale víte co, jenom tak snadno se nevzdávám. Takže jsem skutečně poctivě vstávala po zbytek týdne, nechala si explodovat mozek Tico španělštinou a stávala se členem milionu studijních skupin na whatsappu. Přišly další krizičky, jako například když jsem odjela ze SJ abych stihla meeting v Cartágu, co se mezitím zrušil společně s mojí omluvenkou. Takže mi moje koordinátorka s milým úsměvem oznámila, že se mám okamžitě sbalit a vrátit se do školy. 6 hodin na cestách, absolutní frustrace a Kevin, co mi přišel dát Becherovku, protože měl pocit, že bych mohla někoho zabít.
"Mae, todo bien, maee, pura vida, sí maeeeee?

Mae už mě úplně zabíjejí. Je to něco jako "vole" a většinou to tvoří 50 procent konverzace, maeee. Dost to zhoršuje moje chápání, mae, pura vida, maeee, que chiva, maeee. Bože. Mae.

                   Normální dopoledne na ateliéru v San Jose a dost terénní průzkum

Ateliér jsem nakonec změnila, takže mám novej úkol a úplně novou grupu, která je strašně nadšená a pracující, což pro mě znamená například strávit většinu soboty ve škole. EHM. Pura vida, maeeee.

Naštěstí většina mých spolubydlících mi celej týden dost zvedala náladu. Tak třeba při první krizi se zničehonic objevil Kevin a nějakej novej ajťák Pedro z Brazílie a začali mi montovat na okna garnýže a závěsy a vybíjet mi komáry:D A Topo se se mnou pro změnu učil celej večer španělsky a když jsem se mezi řečí zmínila, jak se strašně těším, až si koupím skříň, dost roztomile se někam rozběhl a přinesl mi super sadu látkovejch polic, který jsme spolu smontovali a YAAAAAAY, můj pokoj konečně začíná být obyvatelnej! A majitelka mi přivezla postel <3

Další krizička byla spojená s nekonečnou opravou naší ulice, která zjevně probíhá už přes rok. UŽ NIKDY SI NEBUDU STĚŽOVAT NA STAV ČESKÝCH SILNIC! Kromě toho, že tu 20 kiláků ujedete za jeden a půl hodiny, 50 metrů silnice se tu opravuje asi tak desetiletí. Z tohoto důvodu v naší ulici panují jen dva stavy - oblaka prachu/bažina. Kdykoliv vidím při cestě ze školy naše "pracovníky", opírají se o lopaty a filosoficky zírají na tu spoušť, takže to časový rozpětí asi není taková záhada. Na druhou stranu, asi pořád lepší, než když skutečně začnou něco dělat. To už taky nastalo a vzešla z toho záplava ulice, prasklý potrubí a dva veselý dny, kdy jsme si  s Kevinem a Topem chodili čistit zuby do Walmartu.

No a pak fin de semana <3. V pátek, v zarážející ale přitom zde naprosto obvyklou hodinu - 5 ráno - jsme vyrazili směr San Carlos. Já, několik Němců, dvě Rakušanky, dvě Francouzsky a pak šílená španělsky mluvící skvadra z Valencie, Mexika a Kolumbie. A naši dost loco a dost familiérní koordinátoři Raul a Patricia. Byla tam docela vtipná divize - Evropani mínus Španělé všichni spali, nebo si potichu povídali. Mexiko, Valencie a Kolumbie to ale rozjeli ve velkym stylu. Takže nepřetržitej řev, zpěv, hurónskej smích. V. 5. HODIN. RÁNO. Maeee, todo bien, ale trochu jsem je chtěla zabít, maeee. No, ale když odmyslím od tohohle a podobně zábavný cesty zpět (která trvala 6 HODIN, fakt nekecám), to bylo dost boží. Němce i Rakušany tu fakt zbožňuju, je tu Tanya, Sina a Jasmin, který jsou všechny fakt strašně milý a božsky Evropský, pak fakt hardcore Valentina z Kolumbie, co má spoustu tetovávání a pírcingů a umí otevřít pivo vším, co tě napadne. Mexičanů je tu plno, moje nejoblíbenější je zatím Natálie, která je strašně krásná a milá a kupodivu docela tichá:D Jo, a taky Leibnitz, kluk z MEXIKA, nekecám. A šílený Španělé. A absolutní favoriti - Miriam a Andreas, dost hipsterský studenti průmyslovýho designu. Miriam sdílí jak moje vegetariánství tak moji lásku k lenochodům, takže ji dost zbožňuju a chceme spolu na poslední týden semestru do lenochodího útulku <3

No a co jsme tam prováděli - kromě fakt dobrý snídaně (pro mě, jakožto někoho, kdo se za poslední týden nestihl ani jednou pořádně najíst docela highlight...) jsme navštívili ekopark, kde jsme viděli spoustu krásnejch motýlů, malinký barevný žabky, krmili jsme krokodýly a prošli se po deštnym pralese. A nejlepší moment dne - chovali jsme si malinký bejby krokodýlky <3 Byli neuvěřitelně roztomilý a loving a ten můj vypadal, že mě má fakt rád a chtěla jsem ho unést.

Jo, a vypracovali jsme super charakteristiky našich homelandů:
Costa Rica = pura vida. Mexico = Pura fiesta. Europa = Puro trabajo. Nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet.

V sobotu jsem ve znamení puro trabajo jela na jedenáctou do SJ, abychom pracovali s Tallerem. Všichni klasicky dorazili o hodinu později, ale why not. Kvůli tomu jsem pak prošvihla začátek exchange fiesty, takže mě Alberto z Valencie naháněl po půlce Kartága a oba dva jsme byli naprostý lamy a už jsem to skoro vzdala. Nakonec asi po 40 minutách (!) jsme se našli a dorazili do španělskýho domu na párty plnou zmatení jazyků, opileckýho plácání, tančení národních tanců, chlastacích her a asi tisíců druhů alkoholu. Bylo to boží. Aspoň to, co si pamatuju. Rozhodně jsme s Miriam vykouřily několik cigaret, i když nekouříme, Lloreta brečela, protože to dost přepískla, Leibnitz se neustále někam dekoval se Sinou (olalala), naučili jsme se spoustu slov, který si dnes už nikdo nepamatuje, v noci jsme svačili cereálie a někdy kolem 12 jsem začala Andreasovi popisovat svůj milostnej život, takže prostě Fiesta, maeeeeee!

 

Další fotky snad brzo!

Besos y abrazos z říše lenochodů,

Alis

Into the Wild

Otra vez!

Mám za sebou první týden v Kostarice a jsem plná nových poznatků! A zatím žiju, přestože kdykoliv někdo zjistí, kde bydlím, podívá se na mě se směsicí posvátné hrůzy a soucitu a pronese "Está valiante".

Poznatek numero uno:
Pura vida španělština. Neříká se tú - je to mexický a gringo a vůbec. Říká se usted. Fakt. V normální řeči. Asi aby to mohlo být o něco víc matoucí. V podstatě se mluví stejně v druhý i třetí osobě. Pro někoho, kdo má s Tico španělštinou ještě celkem problémy to znamená absolutní chaos. Plus - důležitá slovíčka od Kevina:

 Myslím, že výběr slov celkem dokonale ilustruje život v Kostarice.

Plus - picha je moje nový oblíbený slovo (čte se to přesně tak, jak myslíte). Navíc kdykoliv se objeví další ajťák a vysvětlíme mu, co to znamená v češtině, okamžitě dostane záchvat smíchu. Skoro ještě lepší icebreaker než Jaký je tvoje oblíbený ovoce. V Tico španělštině je picha totiž nepříliš slušné pojmenování pro mužské pohlavní orgány. Další oblíbená historka je Cagatio. Opět se ukázalo, že diskuze o hovínkách a pérách zabírá vždycky.

Poznatek numero dos:
Všechno v Kostarice tě může zabít. Zvířata, hurikány, nemoci, komáři, mořský proudy, kokosový ořechy (nekecám). Nikdy nevíš, jestli se zítra probudíš. Takže totál pura vida a jedeme!

Poznatek numero tres:
Yuka má skoro identický listy jako tráva. Z toho důvodu je ideální vysazovat marihuanu do všudypřítomnejch yukovejch polí, kdybyste se někdo chystal na tuhle populární Tico kariéru. A místo special cookies se v ašem ajťáckym bytě dělají létající palačinky.

Poznatek numero cuatro:
Nejsou to Kostaričani, jsou to Ticos! Jsou nekonečně milý, nápomocný (dokonce i když pomoct neumí) a pura vida. Kevinova rodina mě totálně přijala za svou a Kevin je dost jako můj nevlastní brácha. Je to docela týpek. Pořád jí a stěžuje si na únavu (jako všichni v Kostarice - i když možná to má něco společnýho i s jeho láskou k létajícím palačinkám...). Takže spolu lenochodíme, hrajeme si na dospělý, když se snažíme z našeho holobytu udělat obyvatelnej prostor a obvykle to totálně vyfailujeme. Jako třeba včera, kdy se Kevinovi podařilo rozflákat naší jedinou pokličku a moje reakce bylo nadšení, že se to nepovedlo mě. Oh well.

Poznatek numero sinco:
Náš byt. Naproti TEC Cartago. V podstatě nevybavenej. Nemám postel. Nemáme sporák. Ale za barákem máme Walmart, takže todo bien! Kromě mě a Kevina tu bydlí Marco a Christian, který jsou celkem lidský a celkem neviditelný. Pak je tu Topo, malinkej superroztomilej ajťák, kterej je asi nejhodnější člověk, kterýho můžete potkat. První věc co ráno udělal byla, že mi přitáhl matraci a dal mi prostěradlo. Nikoho jsem nikdy neviděla radši. A vrchol přehlídky divnolidí je Koala (fakt), kterej je zdrojem veškerýho bordelu a chaosu, kterej se u nás nachází. Zatím je pro mě absolutně nepochopitelnej. Ale dělá super milkšejky z papájy a banánů. Jajaja. Kevin neustále mluví o tom, že ho budeme muset zavraždit. Hmmm.

 

 

                                Tortuguero a krávy v backyard <3

Vale, myslím, že pro dnešek to stačí. Zítra oficiálně začíná moje kariéra v TEC Costa Rica a trošku mi to kazí pura vida náladičku, obzvlášť proto, že můj rozvrh se dá vystihnout jedině mým nejoblíbenějším Tico slovem.
  

On the Road Again

I´m back!

Osm let po poněkud embarassing reportážích z Michiganu se vracím do blogosféry. Tentokrát to třeba bude bez Comic Sans. Próxima estación - Costa Rica.

Takže od začátku: cesta proběhla skoro znepokojivě hladce, potkala jsem člověka, co vypadal jako reinkarnace Andyho Warhola, super hispánce na imigračním, co se mnou nezávazně konverzoval ve španělštině, když zjistil, kam jedu a pak nejlepší párek kostarickejch důchodců, co se mnou šérovali whiskey. Pura vida hned od začátku. Kostarický imigrační bylo hrozně studený a hnusný, ale přežila jsem a dokonce jsem našla i svůj mikrobus. Todo bien! Bohužel mikrobus mě vyhodil ve 12 v noci v úplně neznámý čtvrti v úplně neznámym San Jose. Nikde nikdo. Strašnej vichr. Ostnatý dráty. Proběhlo mi hlavou všechno, co mi kladli na srdce bývalí studenti TEC Costa Rica, rodiče, Pedro i John. Hlavně nikde nechoď sama v noci, nechoď do neznámejch míst, vždycky měj někoho s sebou blablabla. První večer a už mám pocit, že mě za chvilku někdo oddělá. Tuanis, kámo. Po zoufalý půl hodině, kdy jsem se snažila dovolat svý domácí, asi třikrát kolem mě projeli policajti a vesele na mě troubili (vypadali, že jsem to nejzábavnější, co se v noci v San Jose událo) a jeden týpek mi zastavil a dost znepokojeně se ptal, co se mnou je, jsem konečně našla svůj dům. Victory is mine! Po 32 hodinách. Oujé.

 

Moje domácí byla naštěstí nejmilejší seňora, která mě v San Jose mohla potkat. A udělala mi nejbožejší snídani. Kupodivu zatím žádný rice and beans. No a San Jose. Uf, kde začít. Hluk. Pořád pořád pořád. Těžko uvěřit, že v San Jose bydlí jenom 300 000 lidí. Asi se všichni rozhodli vyrazit ven ve stejnou chvilku. Takže chodci, kola, motorky, auta a milion pouličních prodavačů z Nikaraguy. Všichni najednou a všichni dost nahlas. Pamatujete na toho megafonovýho týpka z Kolbenky? Tak si takovejch týpků představte tak pět tisíc. A věřte mi, megafon nepotřebují. Moje volume je tu fakt dost nedostačující.

Jo, a přechody. BOŽE! Nejsou. A když jsou, nefungují. A když náhodou fungují, všichni je stejně ignorují. Takže to v podstatě znamená pray for your dear life a vrhni se do provozu. Naštěstí zácpy jsou tu součástí provozu v jakoukoliv denní hodinu. Takže stačí počkat, až se celá kolona zase zastaví a můžeš začít kličkovat mezi autama.

Systém číslovanejch avenid a calle vypadal ze začátku fakt jednoduše a hladce, ale ukázalo se, že dost často nějaký číslo chybí v mapě. Obvykle číslo ulice, v který zrovna jsem. Opět jsem se ztratila (nepomáhá, že slunce nečekaně zapadá už v půl 6 večer). ALE lidi jsou nekonečně milý a vždycky tě někdo zachrání. Takže mě jedna super místní slečna doprovodila asi sto ulicí až na mojí zastávku.

Jo, a rozhodně si nestěžuju. Je to totálně jinej svět - a možná proto mám pocit, že jsem si tu zvykla rychleji než v Barceloně i v Michiganu dohromady. Vlastně jsem tu totálně šťastná. Přijde mi divný, že jsem někdy žila někde jinde.

Po San Jose přišla návštěva Tortuguera a Cariari a pak jsme se přesunuli do Kartága, kde už budu asi napořád. Potkala jsem svýho super buddyho Kevina, kterej je ajťák, co dělá breakdance a palačinky z marihuany a jeho super rodinu. Momentálně spolu fakt punkově bydlíme v totálně studentskym ajťáckym bytě v Kartágu. Já a pět ajťáku. Ale o tom až někdy příště.
  
(Moje reakce, když jsem poprvé viděla svůj novej "pokoj")

Ale bude to fajn. Pura vida, víš jak.