Děje se toho strašně moc a škola je casa de locos, takže moc nestíhám psát. (Až si příště budu stěžovat na FA ČVUT, připomeňte mi, že v San Jose jsme měli první ateliérový týden třetí týden školy...)
Týden začal celkem v pohodě, tentokrát se mi podařilo nejen najít vlak, ale vzít si s sebou i snídaní. Succes! Lepším se každým dnem. Taky moje láska k Tico španělštině stále vzrůstá. Jako třeba věta "Que picha, mae" je vyloženě libozvučná. Bohužel láska k TECu je stále na levelu nula. Kevin mi dnes vysvětlil, že je to prostě Tecnologico - a.k.a. TEC No Lógico. Opět jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Tenhle pocit tu mám poměrně často. Que picha, mae.
Anyway, v úterý jsme s Tamarou z naší skupiny vyrazily dělat interview s našimi potenciálními uživateli. Šokovalo mě, že kromě jednoho se všichni s nadšením účastili - a to jsme chodili za vedoucími alternativních obchodů, kaváren a restaurací. Naše nejoblíbenější byla asi 60letá paní s dlouhými bílými vlasy a totálně super stylem, která se absolutně zamilovala do našeho projektu. Našly jsme super místa a zase jsem měla San Jose o trošku radši. Je to tu jako Barcelona střední Ameriky <3 No a nejvtipnější týpek dne - vedoucí jedné nejmenované kavárny v SJ, který ve svojí lásce ke kávě překonal dokonce i tátu. Nejdřív jsem zjistila, že má na paži vytetovanou moka konvičku a přišlo mi to docela vtipný. Pak jsme si ovšem všimly, že má na každym zápěstí tetování šálku kávy a na obou předloktích páky z presovače. Jak vypadá zbytek jeho těla se neodvažuji hádat. "A co děláš ve svym volnym čase?"
"KÁVU."
Večer mi pak napsala moje oblíbená obdivovatelka lenochodů Miriam, jestli nechci s ní a chicas alemanas na drink. Vyrazily jsme do jediného baru, kterej je v Cartágu považován za ucházející, ale cestou nás odchytil nějakej Tico týpek, že by nás s kamarádama chtěli pozvat a drink. Po chvíli důsledného uvažování a kontroly počtu pepřáků jsme nabídku přijaly a vytáhly jsme z toho každá jednoho Pilsna a panák absintu. Byl to fajn večer, akorát já a M jsme se musely odpotácet už v 10, protože naše škola je prostě picha mierda puta maeeee.
A ve středu přijela Anne a Hlaví a měli jsme domácí minipárty s piňa coladou a bylo to fajn, teda až na půlhodinovou expedici po Cartágu s taxikářem, co jako všichni neví, že existují názvy ulicí. Ráno mě Ann doprovodila na vlak a bylo zrovna krásně a vycházelo slunce nad Talamancou a sopkama a prostě Cartágo <3 Ať si hipstři z architektury říkají, co chtějí!
Další den jsme byli u ruin a pak jsme prošli Cartágo, potkali jeptišky fotografující se s božským světlem, vysmáli se nám za shánění vegetariánskýho jídla a nakonec jsme dorazili do naší ajtý nory.
Koala byl překvapivě sociální, zato Topo se strašně styděl a strašně rychle zmizel, takže jsme pártyjovali jen s Kevinem. Hlava pak odjel a Anča přivezla další rum. Rozjeli jsme to docela naplno a poslouchali jsme Leoše Mareše a jeho alterativní já z Tico reality. Bylo to suprácký a pura vida. A ráno jsme pak měly 5-way skype chat s holkama z Prahy. Dokonce se mi na chvilku podařilo ukázat jim i naši ghetto-squat-slum čtvrť.
Flower squad! Kevin si strašně užívá věnce :D
Další den jsme s Anne vzali útokem San José, ale o tom až příště, po dnešní ateliérový odevzdávce (opakuju, TŘETÍ TÝDEN ŠKOLY) jsem už docela hotová.
Jinak pokud vás to zajímá, náš záchod stále splachuje cca 2x denně. Myslím, že před sebou dost začínáme ztrácet zábrany. Nesplachující záchod vás rozhodně sblíží. I když jsou věci, které bych o svých spolubydlících vědět NEMUSELA. Stav naší silnice je také stále stejný, navíc však rozkopali i zbytek cesty k Walmartu. Dneska mě přepadl nepříjemný pocit, že se na to celý dívám ze špatnýho úhlu. Někde jsem četla, že lidi v Tico maloměstech se usilovně brání zavádění silnic, že to prý kazí atmosféru. Teď se trochu obávám, že nejde o OPRAVU silnice, ale o ZRUŠENÍ silnice. Aby to tu mělo atmosféru. Ještě větší atmosféru.
Costa Rica je 24/7 kurz flegmatismu.
Ciao!
Alis
Žádné komentáře:
Okomentovat